Bylinářské běhání a řebříček

Bylinářské běhání a řebříček – nové výzvy pro nás aktivní 50+

Neuměla jsem psát, ale… nějak jsem se to nakonec naučila, když nebylo zbytí…

Neuměla jsem běhat a nikdy mi sporty moc nešly, před míčem v míčových hrách utíkám, ale...

Ale pohyb venku mám moc ráda a zjistila jsem, že po padesátce se moje tělo bez pohybu neobejde. Když jsem se nevešla do šatů a moje břicho bylo už moc povolené, rozhodla jsem se s tím něco aktivně dělat. Inspirovala mě moje přítelkyně Maria, máma pěti dětí, která začala trénovat každé ráno běhání dva týdny před táborem rodin s dětmi, aby stíhala běhací hry s mladšími. Zjistila, že je pak méně unavená. Tak jo, jdu na to, jak začal školní rok a děti odešly do školy, vyšla jsem u nás na kopec na hasičské hřiště, kde slunce je už ráno na rozdíl od mé zastíněné níže položené zahrady. Je tam vybudovaný ovál z oranžové pogumové plochy, dobře se na něm běhá i indiánsky naboso. První den jsem neuběhla ani jeden okruh celý…povolené zadní i břišní partie se natřásaly a dech mi nestačil. Naštěstí jsem tam byla sama, nikde nikdo, moje dospělé děti by se mi asi smály, ale nevzdám to. Vyzkouším, jestli po týdnu uvidím nějaké výsledky. Pořád o tom přeci někde sama píši, že byliny ani zdravá strava nestačí, je třeba pro zdraví vykonávat i pravidelný pohyb (PS: tím nemyslím časté šmejdění ukazováčkem po displeji mobilu, pohyb v nákupním středisku, ani zvedání půllitrů piv pro pány)

Tak vydýchat, popadnout dech a znovu jdeme na to, pobíhám s přestávkami a sleduji krásné ranní slunce a obrovskou plochu kvetoucí louky mezi běhacím oválem. Jak to, že jsem si nevšimla dřív, že mám tak blízko, tak pěknou louku plnou bylin? Řebříčku, jetele, jitrocele a poletujících včel a motýlů. Tak chvíli běhám, cvičím, protahuji se a děkuji slunci. Mezitím fotím a sbírám byliny. Nejsem tedy žádnou sportovkyní, ale běhám pro radost, lepší kondici, a ještě za bylinami. Na kurzu pro ženy s Ivetou Kučerovou a Živou radostí mě inspirovala taky úžasná lektorka Pohybotéky Joly, učila správné dýchání do břicha a zvědomení si svalů pánevního dna i při chůzi a běžných činnostech. Díky ní jsem zjistila, že jsem dýchala špatně. Ve snaze břicho zmenšit jsem ho zatahovala při nádechu a při výdechu naopak všechny svaly povolovala. Při chůzi a běhu na hřišti jsem se naučila dýchání spojit s pohybem a nadechovat naplno nejen do hrudníku, ale i do břicha, při tom ho mírně povolit, naplnit vzduchem a zatáhnout až při výdechu.

Po pár dnech se moje kondice pomalu zlepšuje i nálada, protože jak každý ví, běhání až se člověk zapotí, vyplavuje do těla endorfiny - hormony radosti. Takže jde vlastně o velmi účinné antidepresivum, stejně jako pravidelná chůze nejlépe s pejskem, který nás k té pravidelnosti donutí, i když se nám nechce. Občas na hřišti potkávám osamocenou dámu s trekingovými holemi, chůze je také super, když už se na běhání necítíme.

Zátopek ze mě sice nikdy nebude, ale k radosti mi stačí, když jsem schopná dodržet každodenní pravidelnost a když se moje tělo zpevní a vejde do šatů.

Navíc si na hřišti hlavou proháním i pracovní myšlenky a přicházejí inspirace na nový kurz pro ženy jenom o řebříčku - Řebříčková neděle, kde by se s jedinou, ale velmi léčivou a všude hojnou bylinou seznámily ženy do hloubky. Řebříček jako král ženských léčivek za to stojí. Vyfotila jsem ho na pozvánku s pozadím modrého nebe. Při svém běhání si s jeho bytostnými vílími pomocnicemi v duchu povídám a dozvídám se jejich moudré rady ohledně použití pro léčení žen. Bílá barva květů napomáhá i k čistotě mravní, duševní a důstojnosti ženství. Vyzkoušela jsem i domácí destilování řebříčkového hydrolátu – květové vody a jsem nadšená, jak krásně voní. V mojí bylinkové zahrádce je sice úrodná, ale podmáčená zem a řebříčku se tam moc nedaří, jako zde na osluněné vápenité půdě. Vždyť tu prý kdysi býval mramorový lom. Moji sousedé mají doma starou grafiku s názvem: Mramorové lomy třebonické.

Když se ráno přemůžu a nekoukám nejdřív do mobilu na FB, co je nového…je to spíš ztráta času a energie, když vyrazím brzy za sluncem na hřiště jen po vypití čaje bez snídaně, tak se pak vrátím zpocená, ale šťastná i s novou inspirací pro psaní a práci. Dlouhé sezení u psaní u pc mi nedělá dobře a tělo při něm tuhne a leniví, tak svou intelektuálskou práci musím pohybem doplňovat.

Rozkvetlou louku na hřišti mi včera posekali…ale nevadí, běhám dál, však ona zase doroste…