Magdaléna Dobromila Staňková
Zula si boty, konečně přišlo jaro… mladá a krásná Věruška běhala po zeleném trávníku, který voněl jarem a trhala sedmikrásky. Věděla od své babičky, že jsou dobré do salátu i do čaje a na hojení modřin. Za plotem ji pozoroval mladý muž ze sousedství a přes plot na ni zavolal: „Ahoj bosonožko, krásko sedmikrásko, šla bys se mnou do kina?“ Jak je to dávno, co už jsou spolu, a co se o něj a jejich dvě děti stará, možná 15 let? Na svatebním oznámení měli nakreslené srdce ze sedmikrásek, ale na výročí svatby si ten její skoro nikdy nevzpomněl.
Nevadí, slouží mu věrně dál, jak byla vychována podle Ježíšových slov: „Miluj bližního svého jako sebe sama.“ Stejně jako to viděla u své hodné matky, stará se o druhé víc než o sebe, aby byla vzorná manželka a matka. Usíná večer poslední z rodiny a žehlí, když ostatní koukají na televizi, vstává ráno první a chystá dětem svačiny, mužíčkovi taky, nakrmit kočku a křečka…postarat se o nemocnou matku, nakoupit, vyprat. Stará se i o malou zahrádku před domem, o všechny své blízké, jen o sebe ne. Dřív tak ráda četla, teď když se někdy ke knize vzácně dostane, hned u ní usne. Stěžuje si občas na únavu, ale nikdo ji doma neposlouchá, nepomůže…Postěžuje si manželovi, ale ten se jen podiví: „Jak můžeš být přepracovaná Věro, když jsi pořád doma a nechodíš do práce? Jestli si tady může někdo stěžovat, tak jsem to spíš já, mám toho ve firmě nad hlavu.“ Když jí nebylo dobře, požádala desetiletého syna, aby došel na nákup místo ní. Synek se ale vymlouval, že nemá čas, že se musí učit, ať si prý nákup objedná na internetu. Matička si trpce pomyslela: „Vážně se musí pořád tak učit, nebo spíš koukat do mobilu, počítače a televize?“ Když uklízela po domácích zvířatech, povzdechla si: „Ani o ta zvířátka, která moje děti tak chtěly, se nestarají.“ A co by se staraly, když máma všechno dělá za ně, i svačiny a k domácí práci je nikdo doma nevede. Táta je pořád v práci ve své firmě a večer buď doma není, nebo usíná u televize. Své ženy si moc nevšímá: „A co když má v práci tajnou milenku?“ Napadne matičku, když na jeho prádle ucítí neznámou vůni…Kdo by si také všímal po letech své ženy „rohožky“, která jen slouží a obětuje se druhým, všichni si o ni jen otřou bláto ze svých bot …až její krása tiše uvadá. Občas se unavená Věra ptá sama sebe: „Kde dělám chybu? Proč nikdo neocení mou starost o rodinu? A co když moje duše touží po něčem jiném, než jenom sloužit druhým? Je to snad hřích?“ Modlila se v duchu, ať jí Bůh dá odpovědi na její otázky.
Jednou matičku Věru napadne: „Možná si mě konečně všimnou, když se něco v jejich životě změní směrem k nepohodlí? Třeba se z nich opravdu zblázním a jednou ráno vše spletu…“ A tak děti druhý den najdou ve škole ve své krabičce na svačinu kočičí granule, tatínek pribiňák, křeček v teráriu housku se šunkou a kočka v misce seno. Po téhle nečekaně podivné svačině si děti i tatínek konečně všimnou, že s maminkou něco není v pořádku a projeví o ni starost. Další den maminka nevstane ráno vůbec, odvezou ji do nemocnice a tam si nějakou dobu pobude.
Tatínek má svou ženu stále rád a pochopil naštěstí včas, že je potřeba velká změna v rodině. Ve firmě rozdělí úkoly zaměstnancům, aby mohl být víc doma, babičce hledá pečovatelku. Doma pak rozdělí úkoly podobně jako ve firmě, kdo co bude pro společnou domácnost dělat, uklízet, žehlit. Své udivené třináctileté dceři například podá záchodovou štětku se slovy: Ivanko seznamte se, toto je záchodová štětka a každý pátek s ní budeš umývat záchod, koupelna bude odedneška tvým rajónem.“ Rozmazlené děti, které si zprvu stěžovaly, se budou muset najednou naučit dělat si svačiny samy i starat se o zvířata včetně vynášení bobků mazlíčků… Také chodit nakupovat a pomáhat babičce. Maminka se po návratu z nemocnice se kvůli nemocnému srdci musí víc šetřit. Díky nemoci měla najednou dost času číst i přemýšlet o svém dosavadním životě. Pochopila konečně, kde chybovala, že dětem prospěje víc výchova k samostatnosti než rozmazlování, a že se musí starat víc sama o sebe, aby byla zdravá. Dospěla k poznání, že jen zdravá a radostná může být posilou své rodině a že není úkolem ženy jen sloužit druhým na úkor sebe. Miluj bližního svého jako sebe sama, znamená pro ni nově - i sebe sama. Chodí pravidelně na jógu, stará se i o své nožky, chodí na pedikúru a pije čaj ze sedmikrásky a u jeho vůně vzpomíná, jak se zamlada s tatínkem seznámili na sedmikráskové louce. Zvládli rodinnou krizi, a to posílilo jejich vztah a matičce vrátilo růž do tváří…
Dnes je opět první jarní den, tatínek rozdělil dětem úkoly doma a jede se svou ženou na výlet, na louku, kde se kdysi poznali, aby si mohli zout boty zas spolu… natrhal jí malou kytičku bílých sedmikrásek a řekl jí: Věrko, ty moje krásko sedmikrásko, promiň, že jsem byl takový hlupák a nevšímal si tě, jak bych měl. Víš, jak jsi byla v nemocnici, měl jsem najednou šílený strach, že o tebe přijdu. Došlo mi to, proč si stěžuješ, až když jsem si vyzkoušel na vlastní kůži, co všechno pro nás doma děláš.“ Od té doby jí nosil na jaře kytičku sedmikrásek při každém výročí jejich svatby.
Sedmikráska chudobka skromná, ale nezlomná, ani mráz ji v zimě nezlomí. Často kvete i v lednu v roztátém sněhu. Dříve se ženám dávala po porodu, a i dnes poslouží všem vyčerpaným maminkám, když je toho na ně moc. Bellis perenis = trvalá krása je latinské jméno sedmikrásky i homeopatického léku z ní vyrobeného, který pomáhá při vyčerpání i na hojení modřin. Miluj bližního svého jako i sebe sama.
